Historie

Historie klubu AK Olomouc28.07.2011 [14:37]

První závody na Letné

První zmínka o organizované atletice je z roku 1913, kdy byl ustanoven lehkoatletický výbor při SK Olomouc. Atleti provozovali svoji činnost na hřišti, které bylo u lávky přes řeku Moravu proti klášteru Hradisko (hřiště v ulici Na Letné tam stojí dodnes a hraje se tam malá kopaná). Provozování atletiky nebylo v té době vůbec snadné. Na hřišti nebyla atletická dráha a před pořádáním závodu se musela vytýčit kolíky nebo praporky a nalajnovat. Na tomto hřišti se uskutečnily 1.října 1916 první velké závody jako mistrovství Moravy za účasti atletů až z Čech. Před velkou návštěvou se zde veřejnosti poprvé představili dívky v první poválečné sezóně 6.července 1919.

V Olomouci závodil olympijský vítěz

Dalším atletickým sportovištěm byla atletická dráha posádkového hřiště (na místě tiskáren ve Studentské ulici), která v roce 1923 hostila olympijského vítěze Američana CH.W.Paddocka, který v roce 1920 zvítězil na OH v Antverpách v běhu na 100m, byl druhý v běhu na 200m a podílel se na zisku zlaté medaile USA ve štafetě 4 x 100m. Soupeřem olympijského vítěze byli nejlepší sprinteři ČSR a podle očekávání zvítězil Američan svým charakteristickým „tygřím skokem“ za velkého jásotu asi tří tisíc diváků.

Sokolský stadion měl zvláštní atmosféru

V roce 1933 byl v olomouckém Sokole založen odbor lehké atletiky a za velkého úsilí tehdejších atletických funkcionářů (jednatelem se stal František Dvořák) byla na sokolském hřišti vybudována atletická dráha v délce 300 yardů (273m) se čtyřmi dráhami. Zde dosahovali atleti Sokola Olomouc velkých úspěchů a stali se nejlepším atletickým družstvem, když zvítězili na přeborech ČOS v Praze. Nejúspěšnější předválečné období bylo násilně přerušeno rozpuštěním Sokola v dubnu 1942. Sokolský stadion, který byl svědkem velkých úspěchů olomoucké atletiky, již nevyhovoval svými parametry a ligová utkání se musela konat na dráze 400 m dlouhé. Vyhovující dráha na Andrově stadionu byla v rekonstrukci, a tak se v polovině šedesátých let mistrovská utkání musela uskutečňovat na cizích hřištích, zejména na výborné atletické dráze v Zábřehu na Moravě. Sokolský stadion vytvářel zvláštní atmosféru zarámovanou zelení vzrostlých topolů a kaštanů. Každý, kdo přišel, měl místo k sezení a pro malý rozměr hřiště viděl všechno jako na dlani. Na jeho dráze závodilo mnoho významných atletů, olympijských vítězů a světových rekordmanů. Byl zrušen v roce 1976.

Andrův stadion zničila válka

Dne 1.září 1940 zažila Olomouc atletický svátek. Zdejší Sokol byl pověřen uspořádáním mezizemského utkání Morava – Čechy, které se uskutečnilo na nově vybudovaném Andrově stadionu se 400m dlouhou běžeckou antukovou dráhou. Před šesti tisíci diváky zvítězili Moravané 69:54. Vítězství si připsali členové Sokola Olomouc Halečka v běhu na 400m (51,4 s), Díšek v běhu na 100m (11,1s) a Ries v hodu oštěpem (57,10m). Koncem války se stal Andrův stadion muničním skladem a v jeho tribuně a přilehlých parcích bylo nashromážděno obrovské množství střeliva. To se stalo osudné nově postavené tribuně, která byla v posledních válečných dnech vyhozena do povětří. Byla rovněž poškozena atletická dráha, která nebyla delší dobu v provozu. Počátkem roku 1950 byla  atletická dráha svědkem památného startu Emila Zátopka, který přilákal na Andrův stadion několik tisíc diváků. Později atletická dráha doznala řady stavebních úprav v souvislosti s rozšiřováním fotbalového hřiště, a protože její délka neodpovídala parametrům (necelých 400m), bylo zapotřebí přikročit k její rekonstrukci. Po neuvěřitelně dlouhé době (třech letech) byla po Siberově „chirurgickém“ zákroku atletická dráha na Andrově stadionu dána do provozu a bylo zde uspořádáno finále ČSSR soutěže „O nejzdatnější okres“. Zrekonstruovaná atletická dráha byla atletickými oddíly hojně využívána. Ale vstupem olomouckého fotbalu do první ligy byla bohužel v roce 1982 zlikvidována. Stalo se tak bez náhrady a ke škodě vysokoškolské atletiky, která zde prováděla výuku i pořádala atletické závody.

Lokomotiva slaví jubileum

Rozvoj atletiky přinesl nutnost vybudovat nový atletický stadion, který by vyhovoval nejen atletickým pravidlům, ale i hlediskům bezpečnosti. Po mnoha jednáních, lobování a díky obětavosti řady dlouholetých atletických příznivců i funkcionářů byla výstavba nového atletického stadionu (vedle bývalého Sokolského stadionu) zahájena v roce 1977 a do provozu byl dán slavnostně 7.května 1979. Souběžně s novou osmiproudou 400 metrů dlouhou škvárovou dráhou se stavěla také krytá dráha se šatnami a sociálním zařízením. Na novém stadionu byla uspořádána řada významných atletických podniků a vrcholem bylo uspořádání mistrovství světa železničářů v atletice USIC, které se uskutečnilo v roce 1985. Nově vybudovaný atletický stadion byl těžce postižen ničivou povodní v červenci 1997.

Po povodni na nový povrch

V důsledku značného poškození škvárového povrchu atletické dráhy TJ Lokomotiva Olomouc následkem povodně bylo rozhodnuto, že místo její obnovy, která by vyžadovala investici ve výši dvou milionů korun, bude provedena rekonstrukce dráhy s umělým kobercem. Úsilí funkcionářů AK Olomouc a činovníků Regionálního výkonného výboru ČSTV přineslo kýžený výsledek. Za podpory ČSTV, města, okresního úřadu a University Palackého byly 17.července 1998 zahájeny stavební práce. Na podzim téhož roku byla dráha s umělým povrchem Polytan dokončena. Povrch má certifikát IAAF, který je dokladem způsobilosti k pořádání domácích i mezinárodních závodů. Dráha má délku 400,0253 metrů.

Velká cena města v běhu na 100 m

Když byly v padesátých letech zakládány Velké ceny měst, měli jejich organizátoři jedno přání: rozšířit tehdejší chudé atletické pořady o další utkání a rozprostřít je na větší územní prostory. Jestliže se na některá města dostaly disciplíny nepříliš populární, pak Olomouci svěřená cena na 100 metrů odpovídala zdejší atletické tradici a významu. Očekávalo se, že každý pořádající oddíl Velkou cenu i s rámcovými závody náležitě připraví a že se na startu sejde výkvět disciplíny. Ale osud řady Velkých cen byl stejný, po úspěšných začátcích nastaly chvíle nezájmu jak závodníků, tak i pořadatelů. Tak to bylo i s Velkou cenou města Olomouce na 100 m, jejíž první ročník pořádaný v roce 1953 vyhrál Hočic ze Sparty. Druhý ročník se konal až po devatenácti letech a vítězem se stal třinecký Slavotínek v čase 10,9s. Od té doby se VC pořádala pravidelně a na startu byla celá řada vynikajících našich i zahraničních závodníků.

Memoriál Františka Hoplíčka

František Hoplíček závodil pod pseudonymem Janík, vrhal dobře koulí, ale jeho hlavní disciplínou byl disk. V něm byl i jeden čas rekordmanem (v roce 1920 startoval na olympijských hrách v Antverpách, kde skončil výkonem 37,75m v hodu diskem na sedmém místě). Jako akademický malíř byl u nás jeden z prvních, kdo výtvarně zpracovával sportovní náměty, přičemž lehká atletika mu byla nevyčerpatelnou studnicí. Vítězem prvního ročníku Memoriálu Františka Hoplíčka v disku se stal Jaroslav Vidrna z TŽ Třinec výkonem 55,56 m.

Memoriál Miloslava Půra

Miloš Půr byl všestranný sportovec. Za SK Hejčín hrával hokej, jako dorostenec si oblíbil kopanou, holdoval otužování, ale nejvíce přilnul k atletice. Urostlý a štíhlý měl skvělé dispozice pro skok vysoký a záhy patřil mezi výškařské naděje v republice. 14.září 1940 chyběl ve finále župního přeboru ve Zlíně, protože zákeřná nemoc překazila jeho sny a plány a ukončila překvapivě a rychle jeho život. Vítězem I.ročníku v roce 1972 se stal olomoucký Blahoslav Kroupa výkonem 195 cm.

Memoriál Antonína Dvořáka

Dne 27.března 1971 dotlouklo statečné srdce nejlepšího atleta oddílu tohoto roku Antonína Dvořáka. Přes zimu a nešťastné jaro trénoval jako nikdy, koupil si loď a připravoval se na příští sezónu. Přemožen jarními vodami rozvodněné řeky Moravy odešel ve dvaceti sedmi letech atlet, kterých je velmi málo. Obětavě startoval v řadě disciplín, byl výborný sprintér a snad ještě lepší dálkař. Vítězem I.ročníku v roce 1972 se stal ex-Olomoučan Jan Broda z TŽ Třinec výkonem 758 cm.

Memoriál Květoslava Havlíčka

Rekord memoriálu, pojmenovaném po nadějném čtvrtkaři Květoslavu Havlíčkovi, kterého nešťastnou náhodou zasáhl oštěp, běžci nepřekonali již jedenadvacet let. Vítězem prvního ročníku se stal v roce 1972 vyškovský Vladislav Cendelín časem 49,4s a rekordního času 48,7s dosáhl Němec Alex Salander na atletické dráze stadionu Míru.

Pohár Františka Dvořáka

Jméno Františka Dvořáka bylo v atletickém světě pojmem. Čím to, že František Dvořák byl tak populární? Jeho jméno je úzce spjato s olomouckou a zvláště se sokolskou atletikou, s atletikou, která u nás něco znamenala. Její síla a úspěchy byly dílem Dvořákovým, neboť on stál u její kolébky a desítky let se neúnavně a s nezlomnou energií věnoval jejímu rozvoji. Byl duší olomoucké atletiky a v neposlední řadě měl i velkou zásluhu na tom, že se splnil sen mnoha olomouckých generací – výstavba moderního stadionu s osmiproudou 400m dlouhou dráhou, který byl slavnostně otevřen 7.května 1979.