Petru Kamínkovou, rozenou Drajzajtlovou bavilo na základní škole v tělocviku především běhání a i díky tomu byla vybrána na své první školní závody, které hned vyhrála. Tehdy jí na stadionu oslovili trenéři Jindřich Vacík a Líba Machalická s nabídkou, jestli by nechtěla začít dělat atletiku. V počátcích běhala střední tratě (800 m, 1500 m), v juniorské kategorii pak přešla na vzdálenost 3000 m a postupně se vypracovala až na ty nejdelší atletické vzdálenosti (5000 m, 10000 m, půlmaraton a maraton).
Petra Kamínková se i s nespočtem běžeckých úspěchů nikdy neživila pouze běháním. Vždy atletiku kombinovala s běžnou prací na benzínce, či obchodováním se sypanými čaji. Od roku 2002 provozují společně se svým manželem Liborem hospůdku a penzion "U Kameňa" na Svatém Kopečku. Spojení běžné pracovní doby s vrcholnou běžeckou přípravou zní v dnešní době spíše jako sci-fi. Obzvlášť když se pravidelně dokážete prosazovat i po čtyřicítce.
Posledním závodem, který Petra prozatím absolvovala, je Olomoucký půlmaraton. Ten je, jak sama říká, její srdcovou záležitostí a svou pravidelnou účastí si získala mnoho fanoušků a to nejen na Olomoucku. Určitě není pochyb, že i díky ní je tento podnik každým rokem žádanější. Pravidelně se také účastní závodů pod záštitou LIGA 100 Olomouc, kde zpravidla ve veteránských kategorií nemá konkurenci.
I přes všechny úspěchy zůstal jeden sen nenaplněný a to účast na Olympijských hrách. Petra se o limit pokoušela třikrát. Poprvé měla splněný mírnější B limit na letní olympijské hry v Athénách. Do Řecka nicméně odcestovala Anna Pichrtová, která díky uzavření sňatku změnila občanství ze slovenského na české. Tento smolný moment mohla vyvážit svou účastí na dalších olympijských hrách v roce 2008 v Pekingu. Bohužel se ve své vrcholné formě zranila v přípravě a o čtyři roky později jí opět zastavily zdravotní problémy.
Petra Kamínková opakovaně mluví o běhání a atletice jako o životním stylu. Téměř každý den vybíhá do lesa, aby si jejími slovy „odpočinula a byla v pěkném prostředí“.
